2012. 06. 13. written by Kriszta
Americká gothic rocková formace Evanescence bude mít 17. června v pražské Incheba Areně svůj historicky první koncert v České republice. Zpěvačka a hlavní postava projektu Amy Lee poskytla Musicweb.cz exkluzivní rozhovor.
Jak se máš?
Je mi skvěle. Děkuji, že sis našel čas na rozhovor. Opravdu, moc se těším, až poprvé přijedu do Prahy.
Jak probíhá turné ve Španělsku? Co poslední koncert?
Hmm… Který byl poslední koncert? Je jich teď tolik. (smích) Poslední byl asi Sonisphere v Madridu, s Metallicou. Byla to dost divoká noc, dostali jsme se na pódium asi až v půl třetí ráno. Bylo to super, neuvěřitelné, kolik lidí zůstalo pod pódiem uprostřed noci, aby nás slyšeli hrát mezi půl třetí a půl čtvrtou.
Měli jsme hrát někdy v půl jedné, ale technici Metallicy potřebovali víc času, Metallica potřebovala víc času a tak dále. Ve chvíli, kdy dohráli, jsem si myslela, že všichni diváci odejdou, ale nakonec jich spousta zůstala. Ukázalo se, že máme opravdu moc věrné fanoušky, byla to dobrá show.
Očekáváš takovéhle fanoušky i v Čechách?
Nevím, co mám čekat. Ale myslím si, že to bude skvělé. Upřímně, chci k vám jet už hodně dlouho. Fanoušci se mě ptali na Twitteru a na Facebooku, kdy k nim přijedeme, a zatím jsme se tam nemohli dostat, což je vždycky dost velké zklamání jak pro ně, tak pro nás. Vím, že se těší. I já se tam těším a určitě to bude suprové, protože je to naše první show.
Přizpůsobíte tomu playlist? Bude to spíše průřez tvorbou, nebo hlavně nové věci?
Staré i nové věci, bude to příjemný a vyvážený mix. Od obojího trochu.
Před třemi dny vám vyšel singl Lost in Paradise, je to tak?
Myslím, že ano. Label si dělá, co chce, takže je pro mě těžké sledovat, co se všechno děje. (smích) Lost in Paradise je jeden z mých oblíbenců na novém albu, je dobře, že byl vybrán na singl. Určitě na něj uděláme i videoklip. Až se, konečně, dostaneme za pět šest týdnů domů, najdeme si čas, abychom vše zrealizovali. Pro mě singl prostě není singlem, pokud k němu není natočené video.
Na singl jste přidali i živou verzi letité baladky My Immortal...
To jsem nebyla já! Na tohle bych nikdy neřekla ano, za tohle může label.
Takže jsi byla zásadně proti tomu?
Ano, nedávala bych na singl nic, než jen a pouze nový singl. Soustředila bych se pouze na novou hudbu. V poslední době se mě moc neptají, jestli jim to dovolím, nebo ne. Prostě vydají každou kravinu, kterou chtějí.
Z toho, co říkáš, musíš mít asi s labely dost těžké boje, že?
Vždycky to tak bylo. (smích) Pořád je to boj, když opravdu miluješ to, co děláš. Důvod, proč jsem tady, je, že strašně ráda dělám hudbu, miluju naše fanoušky, jsem nadšená, že můžu dělat hudbu, která mě naplňuje. Když dojde na byznys, je to vždycky frustrující. Je to těžké, nemůžeš se poškodit tím, že budeš mluvit o tom, jak to nestojí za nic, protože to v úplnosti není pravda. Musíš se jen dívat správným směrem a pamatovat na to důležité: na koncerty, na hudbu, na fanoušky.
A to je to, co také dělám, nevím toho moc o singlu, ale doufám, že bude mít šanci se prosadit. Ne, nedoufám, já se postarám o to, aby se tomu songu dostalo pozornosti, kterou zasluhuje.
Stojíš si takhle za celým albem? Jsi spokojena s prací, kterou jste odvedli?
Určitě. Myslím, že je to nejlepší album, které jsme natočili. Chci říct…jsem trošku…perfekcionistka. Nikdy bych nevložila něco na album, kdybych si nemyslela, že je to lepším než cokoliv, co jsme kdy vytvořili. To mi umožňuje udržet si nadšení pro práci. Ale myslím, že je přirozené cítit, že tvá poslední tvorba je ta nejlepší, protože je to nejbližší stavu, v jakém momentálně jsi. Jsem hrdá na všechno, co jsme udělali, ale poslední věci…vezmi si vokály - jsou tvrdší, jsou vyšší, jsou větší výzvou a ty texty pro mě znamenají strašně moc, protože reflektují můj současný život. Strávili jsme přípravou posledního alba téměř dva roky, což je dlouhá doba, ale stojí to za to.
Jsi perfekcionistka už při přípravě nebo vymýšlíš většinu věcí za běhu ve studiu?
Obvykle máme songy napsané dřív, než jdeme do studia, většinu textů, strukturu songů, takže můžeme pouze přijít a nahrávat. Ale když přijdeš do studia, inspiruješ se. Je tam spoustu vybavení a nástrojů, na které lze hrát, a přicházíš s novými nápady. Na tomhle albu jsme pracovali s producentem Nickem Raskulineczem (Foo Fighters, Marylin Manson, Deftones atd., pozn. red.), který nás ohromně inspiroval. Práce s ním byla neuvěřitelně kreativní, přicházeli jsme s nápady a dost věcí měnili. Máš nápad, víš, jak to má znít, ale pak máš svobodu se od toho původního plánu odchýlit a přijde takový ten magický moment.
Takže abych to shrnula, jsem asi obojí: ráda jdu do studia s hotovými věcmi, ale nebráním se, když se do nich potom v průběhu natáčení zasahuje, když to spěje k lepšímu výsledku.
A co naživo? Máš radši haly nebo festivaly?
Pokud mám být opravdu upřímná, tak uzavřené haly. Není tam žádný vítr, déšť, bláto, zima, vedro, slunce… (smích) Nic nezávisí na náhodě, všechno máš pod kontrolou. Na druhou stranu, narvi padesát tisíc lidí do haly. Je vždycky kouzelné zeptat se: Tak co, budeme hrát na Rock Am Ringu nebo na Rock Im Parku? Je to velký tlak, nemůžeš to mít pod kontrolou, nemůžeš zvládnout takovou masu lidí, přesto je to naprosto úžasné a jsem ráda, že jsme měli tu možnost.
Chceš něco vzkázat fanouškům?
Nemůžu se dočkat, až se s vámi konečně potkám. Opravdu, už se moc těším, bude to úžasné. Doufám, že se vám bude show líbit a doufám, že se setkám s co největším množstvím našich fanoušků. Děkuji vám, že nás máte rádi, je pro nás obrovskou ctí přijet.